Něco o tvorbě Jaroslava Černého
Jaroslav Černý byl spíše tichý, skromný a pracovitý člověk, který nevedl společenský život. Téměř vším pro něj byla jeho rodina a umění, kterému se věnoval neúnavně až do své smrti. Za svého života své nejmilejší obrazy neprodával, obživu mu dostatečně zajišťovala práce na zakázkách. Hlavní poklad jeho tvorby tedy zůstal v jeho pozůstalosti.V pozůstalosti Jaroslava Černého zůstalo mnoho obrazů, které jsou dnes naším průvodcem uměleckým hledáním malíře.
Tvorba Jaroslava Černého vycházela čistě z konfrontace citu a předmětu, potřeby zachytit prožitek krásy prchavého okamžiku, zachytit to nezachytitelné, nadčasové čím k nám krajina promlouvá. Byl k tomuto hledání a nacházení
vyzbrojen velkým přirozeným talentem. Navázal v tomto na tvorbu našich předních krajinářů jako byl Antonín Slavíček, Oldřich Blažíček, Otakar Nejedlý, Václav Rabas a jiní.
Tvorba Jaroslava Černého je méně akademická, méně salonní, ale o to bezprostřednější. Jeho obrazy jsou silné, nabité energií světla a barev a přitom zároveň citlivé a poetické. Podařilo se mu zachytit dynamický protiklad
síly a citlivosti jaký můžeme zažít při pohledu na krajinu kterou máme rádi, zvláště pak krajinu našeho dětství či mládí. V umění zachytit emocionální dynamiku prožitku krajiny na plátně spočívá originalita a hlavní příspěvek mistrova díla k tradici českého krajinářství.